Představujeme finalistky 2016 – Aneta Vrátilová a Martina Pacovská

Dívka č. 11 Aneta Vrátilová, 173 cm, 86-71-92, hcp 54
Jmenuji se Aneta Vrátilová, jsem členkou golfového klubu Bestgolf Blue Sky. Mám hendikep 54. Pocházím ze stověžaté Prahy. Tento rok se chystám ukončit bakalářské studium na provozně ekonomické fakultě České zemědělské univerzity, které studuji v anglickém jazyce.

Již od útlého dětství je mým velkým koníčkem sport, ke kterému mě vedl hlavně děda, toho času profesionální trenér. Dlouhé roky jsem se věnovala rock’n’rollu, ze kterého jsem plynule přešla na sportovní aerobik. Nyní je mým největším sportovním vyžitím golf, ke kterému mě přivedl můj bývalý přítel. Golf beru jako naprosto ideální relax, zároveň v něm mohu naplno projevit svou velkou soutěživost a odhodlání stále se zlepšovat, protože jak všichni víme, golf nejde umět, lze mít pouze dobrý den :-). Tato sezóna pro mě byla hlavně seznamovací, nicméně v té příští se již chystám na golf soutěžní a snížit tak co nejvíce svůj aktuální handicap 54.

Mezi mé další záliby patří sport všeho druhu, zejména badminton a beachvolejbal, hudba, tancování, přatelé, samozřejmě rodina, která je mi velkou oporou a cestování v rámci kterého jsem si splnila již několik snů.

Téměř dva úžasné roky jsem strávila v Austrálii, ze které jsem se vydala na Nový Zéland a později také poznávat krásy nejrůznějších asijských zemí. V roce 2015 jsem navíc v rámci erasmu strávila jeden semestr v irském Dublinu.

Další mojí velkou vášni je gastronomie a káva. Pracuji v jedné z nejlepších kaváren v Praze, která nese jméno Ebel. Zde bych si také chtěla udělat baristický kurz a co nejvíce se dozvědět o přípravě prvotřídní kávy, abych si v budoucnu mohla splnit svůj obrovský sen v podobě vlastní útulné kavárny.

.

Dívka č. 12 Martina Pacovská 181, 84-60-90, hcp 28,6
Jsem členkou GC Vinland a mám hendikep 28,6.Na vysoké škole jsem začala bydlet sama, a tím jsem myslím ještě více prohloubila svůj vřelý vztah s rodiči. Svůj volný čas nejraději trávím sportem a kulturou. Velmi ráda a často navštěvuji činohru Národního divadla, hrají zde výborné a nadčasové hry, které mě vždy dokážou hluboce zasáhnout, nasytit a nabít na mnoho a mnoho dalších dní.
Myslím si, že je důležité udržovat tělo a zároveň ducha v jisté balanci a harmonii, neboť pak nemusíme extrém vyvažovat extrémem. Jedině pokud jsme sami spokojení, můžeme šířit radost a lásku. Je hezké umět s radostí přijímat a s radostí dávat vše, co nám život nabízí.

Vystudovala jsem šestileté Rakouské gymnázium v Praze, a proto mám dvě maturity, českou a rakouskou. Mluvím tedy plynně německy. Dalšími jazyky, kterými se domluvím, jsou angličtina, francouzština a zčásti italština. Tento rok ukončuji své magisterské studium v oboru mediální studia.

Ke golfu jsem se dostala na vysoké škole a opravdu mě chytil. Je až neuvěřitelné jak moc simuluje běžný život. Jednou to člověku jde více, podruhé méně, a když už máme pocit, že golf skvěle umíme, nebo že jsme na to celé dokonce přišli, tak přijde rána, jamka nebo turnaj, který nás dokáže pořádně vycvičit. A to je na golfu a obecně u sportu tak krásné. Učí to člověka pokoře, která bývá mnohdy opomíjena a přitom je tolik důležitá, stejně jako mezilidské vztahy, láska a rodina.

Ke sportu mám obecně velmi kladný vztah. Osm let jsem dělala závodně atletiku za PSK Olymp Praha, zejména krátké překážky. Dále jsem se věnovala gymnastice, aerobiku, jízdě na koni, tancování, squashi, tenisu. Je jednoduše málo sportů, které bych nevyzkoušela. Jsem taková Páca objevitelka. Momentálně kromě golfu hraji amatérskou bowlingovou ligu, denně se věnuji józe, občas si ráda zahraji tenis a kulečník. Ze zimních sportů lyžuji, snowboarduji a jezdím na běžkách. V medailonku toho máme zmínit co nejvíce, ale někdy je méně více, jindy je zase lepší více než méně. Vždy je to souhra energií, pohledů a okolností.

V životě je vlastně spousta věcí jen o pocitech a emocích. Skoro všechno. Nezáleží na tom, zda budeme úspěšnější, krásnější nebo rychlejší. Všichni přece nakonec chceme totéž, být spokojení a šťastní. Svůj medailonek proto ukončím citátem Karla Čapka: „Na světě nejsou nejkrásnější věci, ale okamžiky.“

.